Šamanismus
1. DÍL
Role Šamana
Abychom podstatu šamanovy funkce pochopili, musíme se vmyslet do uvažování primitivních národů. Starší kultury, které žily v užším sepětí s přírodou, byly zpravidla animismus je pojem odvozený z latinského slova anima tj. duše.Tyto dávné kultury věřily, že všechny věci mají duši či ducha. Hlavním úkolem šamana bylo zprostředkovávat kontakt s jinými duchy Země - zvířaty, půdou, deštěm, obilím atd. Protože lidé byli silně závislí na přírodních silách a jiných bytostech této planety, spatřovali v komunikaci s nimi způsob, jak předvídat či řešit obtíže. Šaman mohl vyslat svou duši na cestu, jejímž cílem bylo setkat se s těmito jinými duchy a zajistit úspěšný lov,objevit příčiny neúrody nebo vyzvědět, zda udeří sucha. Tyto duchovní výpravy šamana často zavedly i do jiných dimenzí, kde mohl rozmlouvat s bohy a získávat zvláštní poznání či síly.
Právě tato schopnost cestovat do odlišných světů byla pro šamana nejtypičtější. Často bývala nehledaná a k vizím docházelo spontánně či v důsledku nějakých traumatizujících prožitku.
To, čemu dnes říkáme "šílenství", se považovala za "dotek bohů". Šamani obvykle žili v ústraní, ale jelikož slýchali hlasy a vnímali to, co bylo běžným smyslům skryto, těšili se velké vážnosti. Šaman, jenž se chystal na duchovní výpravu, mohl vstoupit do změněného stavu vědomí. Velmi mocným šamanským nástrojem byl buben, jehož pravidelný rytmus otevíral duši bránu do jiných světů. Také tanec byl způsob, jak dosáhnout transu, obvykle za účelem zkontaktování nějakého totemového zvířete. Šaman napodoboval pohyby tohoto zvířete, čímž se s ním ztotožnil a mohl s ním přímo komunikovat. Velmi důležitý byl i oděv.
Použití peří, kůže, kostí a významných vzorů se považovalo za prostředek, jak se spojit s duchy a cestovat do jiných dimenzí.
K navazování kontaktu s duchovním světem odedávna sloužily posvátné rostliny. V Evropě se používaly lysohlávky a bolehlav, jejichž pomocí šamani vstupovali do změněných stavů vědomí. Mexičtí šamani dodnes pojídají kaktus peyotl, chtějí-li se spojit s duchem vesmíru.Takovéto rostliny vyvolávají vizionářské stavy a zvýšené telepatické schopnosti, jež šamanovi umožňují "naladit se" na různé úrovně bytí či cestovat do zásvětí. Jelikož tyto rostliny mají velkou moc, je třeba s nimi zacházet s úctou a obřadností.Šaman tedy zastával velmi vlivné, avšak zároveň nesmírné zodpovědné místo ve společnosti. Lidé se k němu obraceli v závažných záležitostech a jeho úkolem bylo použít vlastní schopnosti a síly k tomu, aby nalezl správné řešení.
Legendární šamani
V evropských kulturách existuje celá řada mýtů o šamanech a šamanských dobrodružstvích. Ceridwen byla velká keltská kouzelnice, jež uvařila magický lektvar pro svého syna, kterému chtěla propůjčit nekonečné poznání. Nápoj však vypil kuchtík a získal tím veškerou moudrost. Při honbě na něj se Ceridwen proměnila ve slepici a kuchtík v obilné zrno. Ceridwen zrno pozřela a otěhotněla. Záhy porodila keltského barda Taliesina. Hrdina artušovských legend Merlin dokázal měnit podoby, rozmlouval se zvířaty i cestovat do zásvětí. Ódin, bůh severského panteonu, byl dalším z proslulých šamanů. Obětoval jedno své oko, aby se mohl napít z Mímiho studnice, zdroje veškerého poznání. Podstoupil rovněž dobrovolnou smrt, aby se naučil moudrosti mrtvých. Ze zásvětí přinesl runové písmo.
Novodobý šamanismus
Tradiční šamanismus dosud přežívá na mnohých místech světa. Pomoc šamana běžně vyhledávají obyvatelé Arktidy, Afriky, Severní i Jižní Ameriky, Mongolska, Číny i Tibetu.
A přestože lidé na západě sotva pociťují potřebu, aby jim nějaký šaman pomáhal, šamanismus tu má své poslání na osobní úrovni. Představuje způsob, jak najít své vlastní místo ve vesmíru. Podnikáním výprav do jiných sfér se novodobému šamanovi dostává hlubokého porozumění, jež může vést k osvícení.
ŠAMANISMUS a techniky extáze
2.DÍL
ověk může ovládat nadpřirozené síly i přímým stykem se světem duchů, způsobem, který označujeme jako šamanismus. Šamanismus není vlastně náboženství, ale soubor extatických a terapeutických metod. Je to jedna z nejrozšířenějších náboženských praktik na světě, je doma na všech kontinentech, ale i původem slova vyrůstá z prostředí střední a severní Asie. Šaman je člověk, který má kontakt s duchy a dovede je přimět, aby s lidmi spolupracovali. Šamanovým polem působnosti je hlavně léčení nemocí, ale také hledání ztracených lidí a předmětů, předpovídání budoucnosti, zaklínání a zbavování kletby. Na rozdíl od institucionalizovaného postavení kněží je šaman spíš individualistou, jeho kontakt s nadpřirozenem je osobní a bezprostřední. Šamani jsou nepočetná mystická elita, která bdí nad "duší" svého společenství. Tam, kde nejde o osud duše, kde se nejedná o nemoc, o smrt, neštěstí nebo velkou oběť, a není tedy potřeba člověka schopného extatické zkušenosti, mystické cesty do nebe nebo do podsvětí, tam není nepostradatelný, a velká část běžného náboženského života se bez něho obejde.Šamanem se většinou stává muž, ale jsou známy i společnosti, kde šamanem je žena a také společnosti, ve které jsou šamany transvestité. Rozdílný bývá i výběr kandidátů na šamanství. V sibiřských oblastech dost často bývají k této dráze předurčeni lidé se zřetelně nestandardním chováním, dalo by se z našeho západního pohledu říci, lidé chovající se jako psychoticky nemocní, hlavně se schizofrenními projevy. Po ustavení šamany se kupodivu jejich nenormální chování podle etnografických průzkumů ztrácí. Je možné, že lidé, v jiných kulturách odsouzení na okraj společnosti, zároveň s vážností, kterou toto povolání přináší a evidentním pocitem užitečnosti pro ostatní, získávají i pro ně samotné potřebné sebevědomí, které jim pomáhá jejich vlastní chorobu zvládnout nebo alespoň udržet ve snesitelné podobě. Často se však šamanské povolání buď dědí nebo si ho člověk dobrovolně zvolí. Každý budoucí šaman musí projít individuálním zasvěcením, některé prvky jsou tradiční, předávání znalostí, ale také nadpřirozené, adept si musí získat pomocníky mezi duchy. Ze začátku, než se své návštěvníky z nadpřirozené oblasti naučí ovládat, je vydán na pospas duševní chorobě. Musí individuálně projít smrtí a návratem k životu, aby později mohl svým extatickým putováním do světa duchů zprostředkovat nadpřirozené znalosti, hlavně léčebného charakteru. Ke své práci používá některé předměty, které symbolizují jeho zvláštní schopnosti a pomáhají mu na cestě do země duchů: Buben ze dřeva stromu, který symbolizuje kosmický strom, čepici, oděv, který připomíná kostru, symbol smrti a iniciačního zmrtvýchvstání.
Šamanské schopnosti se získávají různými způsoby, nejběžnější je samota a utrpení, také halucinogenní drogy. Aplikace drog jako součást šamanské techniky extáze sahá pravděpodobně do pravěku, do období mladého paleolitu zhruba před 40000 lety. Škála používaných drog je široká. Opiový mák (Papaver somniferum) byl pěstován v západním Středomoří už v 6.tisíciletí př.n.l., v době bronzové byl významným obchodním artiklem. Od neolitických osad po halštatskou kulturu doby železné jsou nalézána semena konopí (Cannabis sativa). Z alkoholů je zastoupeno pivo, vařené z ječmene, které je už předsumerským vynálezem, a víno z vinné révy, rostoucí původně divoce na jižním pobřeží Černého moře, později zdomácnělé a pěstované v celé středomořské oblasti, bylo rozšířeno od Indie až po Británii. K rituálním výpravám do zásvětí používali šamani sibiřských kmenů muchomůrku (Amanita muscaria). Je sporné, ale ne nemožné, že muchomůrka byla také perskou haomou a védskou somou, dokonce se někdy soudí, že muchomůrka je nápojem bohů, pověstným řeckým nektarem. Další hojně používanou halucinogenní houbou byla podle Gravese Panaeolus papilionaceus, kterou se domníval identifikovat na attické váze. Teorií je ovšem mnohem víc a objevují se i jiné názvy, například haoma jako routa Peganum harmala. Badatelé také soudí, že podobnosti v náboženstvích kultur místně i časově od sebe vzdálených, by se daly snad vysvětlit podobnými psychedelickými stavy po požití analogických prostředků. Z americké oblasti je známé nejen užívání halucinogenních hub, například Stropharia cubensis a jiných, ale také peyotlu, látky z kaktusů Lophophora williamsii a Lophophora diffusa. V obřadech indiánských kultur Severní Ameriky bylo zaznamenáno celkem přes 100 druhů psychoaktivní flóry.
Šaman, který vystupuje jako prostředník mezi všednodenním světem a světem posvátným, většinou také ovládá tajný jazyk, který se často ztotožňuje s jazykem zvířat, během rituálu napodobuje zvuky zvířat, často se přímo do příslušného zvířete převtěluje, a tak znovuobnovuje původní neporušené společenství lidí a zvířat.